Na regresní terapii jsem přišel s pocitem, že musím neustále něco dokazovat a že nejsem dost dobrý. Během terapie se přede mnou otevřel příběh muže jménem Adryn, který mi pomohl pochopit, odkud se tenhle pocit vzal...
Úzkost dokáže člověka zaskočit. Někdy přijde zcela nečekaně, jindy se rozvíjí pomalu, až se stane součástí každého dne. Mnoho lidí si přitom dlouho neuvědomuje, že to, co prožívají, není jen únava nebo stres, ale právě úzkost...
Do regresní terapie jsem šla s jedinou otázkou. Chtěla jsem zjistit, proč mě celý život provází strach ze samoty a proč je pro mě tak těžké pouštět lidi i situace, které už dávno skončily. Netušila jsem, že odpověď se přede mnou otevře v příběhu obyčejného muže, který žil na samotě...
Lehneš si do postele včas. Spíš sedm nebo osm hodin. Přesto ráno otevřeš oči a máš pocit, jako bys vůbec neodpočívala. Možná tě překvapí, že spánek není jen o počtu hodin. Ovlivňuje ho mnohem víc věcí, než si většina z nás uvědomuje...
Každý z nás někdy touží na chvíli utéct od reality. Někdo se ponoří do filmů a seriálů. Jiný tráví hodiny ve světě počítačových her. Někdo uniká do knih nebo do vlastních představ o tom, jaký by jeho život mohl být. Na tom není nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy se v těchto světech cítíme lépe než ve svém vlastním životě.
Když se řekne deprese, mnoho lidí si představí člověka, který celý den pláče, nemá sílu vstát z postele nebo se zcela stáhne ze světa. Ve skutečnosti ale deprese často vypadá úplně jinak...
Když se objednáš na regresní terapii, je přirozené, že si začneš představovat, jak bude celé setkání probíhat. Možná čekáš, že uvidíš jasné obrazy minulých životů. Nebo si představuješ silné emoce, konkrétní příběhy či okamžik, který všechno změní. Je to naprosto normální. Přesto existuje jedna věc, která může tvůj prožitek výrazně ovlivnit a často si ji ani neuvědomujeme...
Na regresní terapii jsem přišla s pocitem, že lidem nedokážu úplně věřit. I když mi nikdo neubližoval, uvnitř jsem byla neustále ve střehu. Jako bych čekala, že se každou chvíli něco stane. Měla jsem potřebu všechno kontrolovat, hledat bezpečí a být připravená utéct. Rozum mi říkal, že jsem v bezpečí. Moje tělo ale věřilo něčemu úplně jinému...
Dlouhé roky jsem měla pocit, že musím být neustále v pohybu. Tvořit, přicházet s novými nápady a hledat další výzvy. Jakmile jsem zpomalila, cítila jsem zvláštní prázdnotu. Nechápala jsem proč. Odpověď jsem našla až během regresní terapie, která mě zavedla do života ženy jménem Alexandra ve Francii na konci 19. století...
Před první regresní terapií je naprosto přirozené cítit zvědavost, ale také určitou nejistotu. Každý vstupuje do nového zážitku s vlastními očekáváními, představami i obavami. Proto jsme připravili pro vás odpovědi na nejčastější otázky a pochybnosti, se kterými klienti před regresní terapií přicházejí.