Některé pocity si v sobě neseme celý život, aniž bychom věděli proč. Vždycky jsem potřeboval vědět, co bude dál. Měl jsem rád plán, jistotu a věci pod kontrolou. Když se něco změnilo na poslední chvíli, dokázalo mě to rozhodit mnohem víc, než bych čekal. Dlouho jsem si myslel, že jsem prostě opatrný člověk. Během regresní terapie se mi ale objevil minulý život, díky kterému jsem začal tento pocit vnímat úplně jinak...
Člověk, který v dětství nezažil dostatek pozornosti, přijetí nebo zájmu, se může v dospělosti naučit získávat blízkost tím, že neustále dává. Stará se o druhé, pomáhá, naslouchá a řeší jejich problémy. Všímá si potřeb ostatních často dříve než těch vlastních. Na první pohled působí silně a spolehlivě. Uvnitř ale může dlouhodobě pociťovat únavu, prázdnotu nebo zklamání z toho, že stejnou péči nedostává zpět...
Do regresní terapie jsem přišla s pocitem, který jsem neuměla pořádně vysvětlit. V některých chvílích jsem byla šťastná, všechno bylo v pořádku, a přesto se ve mně najednou objevila zvláštní nostalgie. Často jsem měla pocit, že někam nezapadám. Jako bych byla na místě, kam nepatřím, ale nedokázala jsem pochopit proč. Během regresní terapie se mi objevil minulý život a postupně jsem začala chápat, odkud se tenhle pocit vzal...
O regresní terapii přemýšlíš už nějakou dobu. Zajímají tě příběhy ostatních, hledáš odpovědi na své otázky a cítíš, že by ti tato zkušenost mohla pomoci lépe porozumět sobě i svému životu. Přesto stále čekáš. Říkáš si, že se objednáš, až budeš mít větší jistotu. Až se přestaneš tolik bát. Až budeš vědět, co přesně tě čeká. Jenže někdy právě čekání na naprostou jistotu způsobuje, že svůj krok odkládáme stále dál. Nemusíš ale čekat, až strach úplně zmizí...
Pokud o regresní terapii teprve uvažujete, je úplně přirozené, že chcete vědět, co vás během prvního setkání čeká. Chápeme, že neznámá zkušenost může přinášet určitou nejistotu nebo obavy, a proto je dobré mít předem jasno v tom, jak terapie probíhá, jak se na ni připravit a co během ní můžete prožívat. Právě na nejčastější otázky, se kterými se na nás před regresní terapií obracíte, jsme se rozhodli odpovědět...
Do regresní terapie jsem šla kvůli něčemu, čemu jsem dlouho nerozuměla. Vždycky, když přede mnou stálo důležité rozhodnutí, dokázala jsem během pár minut najít deset důvodů, proč udělat to, co ode mě očekávají ostatní. I když jsem uvnitř cítila, že něco nechci, téměř vždy jsem nakonec ustoupila. Myslela jsem si, že jsem jen příliš nerozhodná. Během regrese jsem ale uviděla život ženy, která žila před více než sto lety a jejíž příběh mi začal dávat překvapivě velký smysl.
Dětství je dávno pryč, ale některé zkušenosti si neseš dál. Mohou ovlivňovat, jak vnímáš sama sebe, jak reaguješ na druhé i jak se k sobě chováš. Podívej se na tři časté mýty o traumatu z dětství, které stojí za vzorci chování, ve kterých se dodnes ocitáš...
Do regresní terapie jsem šla s otázkou, odkud pramení můj silný strach rozhodovat se sama za sebe, proč mám tendenci poslouchat druhé a co mi brání uvěřit, že můžu být skutečně svobodná a šťastná. Netušila jsem, že odpověď se přede mnou otevře v příběhu chlapce, který vyrůstal v rodině, kde se o jeho životě rozhodovalo dávno předtím, než se naučil rozhodovat sám...
Na regresní terapii jsem přišel s pocitem, že musím neustále něco dokazovat a že nejsem dost dobrý. Během terapie se přede mnou otevřel příběh muže jménem Adryn, který mi pomohl pochopit, odkud se tenhle pocit vzal...
Úzkost dokáže člověka zaskočit. Někdy přijde zcela nečekaně, jindy se rozvíjí pomalu, až se stane součástí každého dne. Mnoho lidí si přitom dlouho neuvědomuje, že to, co prožívají, není jen únava nebo stres, ale právě úzkost...