Celý život jsem chtěl dokázat, že nejsem k ničemu. Regresní terapie mi ukázala proč.

Celý život jsem chtěl dokázat, že nejsem k ničemu. Regresní terapie mi ukázala proč.

Na regresní terapii jsem přišel s pocitem, že musím neustále něco dokazovat. Měl jsem potřebu být úspěšný, aby na mě byli ostatní pyšní. Jako bych svou hodnotu hledal v uznání druhých. Přesto jsem měl hluboko uvnitř zakořeněný pocit, že nejsem dost dobrý.

Nedokázal jsem pochopit, odkud se ve mně toto přesvědčení bere. Během regresní terapie se přede mnou začal odvíjet příběh muže jménem Adryn, který žil ve střední Evropě v 15. století. Právě jeho život mi pomohl pochopit, odkud se tenhle pocit vzal.

Dětství pod hradbami

První vzpomínka mě zavedla do malé dřevěné chalupy v podhradí. Nad námi se tyčil mohutný kamenný hrad, sídlo místního pána. Pod hradbami žili řemeslníci, rolníci a chudí lidé, kteří tvrdě pracovali, aby uživili své rodiny.

Maminka mě měla ráda, ale neuměla svou lásku dávat najevo. Jednou mě objala, podruhé mi řekla, že ze mě nikdy nic nebude. Miloval jsem ji, ale zároveň jsem se jí bál. Neustále jsem přemýšlel, co udělat, aby na mě byla pyšná.

O svém otci jsem věděl jen málo. Byl ozbrojencem ve službách šlechty. Občas jsem ho zahlédl z dálky, ale nikdy jsem nenašel odvahu za ním přijít. Bál jsem se, že mě nepřijme.

Od té chvíle jsem snil o jediném. Chtěl jsem se stát rytířem. Ne proto, že bych toužil po slávě. Chtěl jsem dokázat, že mám svou hodnotu.

Útěk z domova

Když mi bylo patnáct let, pohádal jsem se s maminkou a odešel z domova. První dny jsem měl pocit svobody. Brzy jsem ale poznal, že svoboda bez domova znamená hlad, zimu a samotu.

Přidal jsem se ke skupině mladíků, kteří stejně jako já přišli o rodinu nebo byli nuceni odejít. Společně jsme přežívali, jak se dalo.

Život na hraně zákona

Ve dvaceti letech jsem se živil drobnými krádežemi. Nebyl jsem na to pyšný, ale připadalo mi, že jinou možnost nemám. Každý den jsem žil ve strachu, že mě dopadnou rychtářovi muži a čeká mě přísný trest.

Přesto jsem si stále říkal, že se domů vrátím až ve chvíli, kdy něco dokážu. Chtěl jsem mamince dokázat, že se ve mně mýlila. Zároveň jsem si přál, aby na mě mohl být otec konečně hrdý.

Výcvik na hradě

Ve třiadvaceti letech jsem měl života na útěku dost. Nechal jsem se najmout do služby na hradě. Nejprve jsem sloužil jako zbrojnoš a začal jsem se učit zacházet s mečem, kopím i štítem. Poprvé po mnoha letech jsem měl střechu nad hlavou, pravidelné jídlo a pocit bezpečí. Přesto jsem necítil opravdovou radost.

Setkání, které změnilo všechno

Když mi bylo dvacet devět let, vracel jsem se přes kopce a lesy z dlouhé cesty. Najednou mě do nohy uštkl had. Seděl jsem na louce a myslel si, že umírám. Poprvé jsem si položil otázku, jestli jsem vůbec někdy žil podle sebe.

V tu chvíli kolem procházela mladá žena. Nabídla mi pomoc. Nejdřív jsem ji odmítl, protože jsem byl zvyklý spoléhat jen sám na sebe. Nakonec jsem souhlasil. Odvedla mě do svého domu a několik týdnů o mě pečovala. Jmenovala se Eliška. Právě ona mi ukázala, že život nemusí být jen o boji.

Když jsem přestal něco dokazovat

S Eliškou jsme si postavili vlastní dům nedaleko obchodní stezky. Narodily se nám dvě děti. Obdělávali jsme pole, chovali zvířata a občas jezdili na trhy do blízkého královského města. Poprvé v životě jsem pochopil, co znamená skutečný domov.

Nejvíc mě trápilo, že jsem celý život hledal svou hodnotu v očích druhých.Teprve když jsem přestal potřebovat někomu něco dokazovat, našel jsem klid.

Největší uvědomění

Na konci regresní terapie přišlo silné poznání. Celý život jsem věřil, že musím být lepší, silnější a úspěšnější, aby mě ostatní přijali. Ve skutečnosti jsem ale nepotřeboval uznání od maminky ani od otce. Potřeboval jsem přijmout sám sebe. Celou dobu jsem hledal lásku venku. Přitom mi chyběla uvnitř.

Co mi regresní terapie dala

Po terapii jsem odcházel s pocitem velké úlevy. Dokázal jsem odpustit své matce i sobě. Pochopil jsem, že skutečná hodnota člověka nevzniká tím, co dokáže ostatním, ale tím, jaký vztah má sám k sobě. Ve chvíli, kdy přestaneme žít pro uznání druhých, můžeme začít žít svůj vlastní život.

Aleš

Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉  Rezervovat termín

x

Přidej se a víš o novém článku jako první :-)