Strach neexistuje: je v minulosti

Vyplatí se jednat, než čekat. Hlavně ať se něco stane, hlavně jednat, ale nečekat.

Některé pocity si v sobě neseme celý život, aniž bychom věděli proč. Vždycky jsem potřeboval vědět, co bude dál. Měl jsem rád plán, jistotu a věci pod kontrolou. Když se něco změnilo na poslední chvíli, dokázalo mě to rozhodit mnohem víc, než bych čekal. Dlouho jsem si myslel, že jsem prostě opatrný člověk. Během regresní terapie se mi ale objevil minulý život, díky kterému jsem začal tento pocit vnímat úplně jinak...

Člověk, který v dětství nezažil dostatek pozornosti, přijetí nebo zájmu, se může v dospělosti naučit získávat blízkost tím, že neustále dává. Stará se o druhé, pomáhá, naslouchá a řeší jejich problémy. Všímá si potřeb ostatních často dříve než těch vlastních. Na první pohled působí silně a spolehlivě. Uvnitř ale může dlouhodobě pociťovat únavu, prázdnotu nebo zklamání z toho, že stejnou péči nedostává zpět...

Tři roky po pádu dvojčat v New Yorku, v roce 2004, se narodil chlapec jménem Cade. Už od útlého dětství měl děsivé noční můry. Nacházel se v nich ve vysoké budově a vždy přitom křičel, že padá. Chlapec také trpěl panickým strachem z letadel a vysokých budov. Rodiče byli šokováni, když jim, začal vyprávět podrobnosti o svém životě v New Yorku, kde pracoval ve vysoké budově s výhledem na Sochu svobody, a o tragédii, která tuto budovu postihla. Pátrání po jeho vzpomínkách vedlo k objevu spojení s oběťmi teroristických útoků z 11. září 2001.