Co se skrývalo za mou potřebou mít vše pod kontrolou

Některé pocity si v sobě neseme celý život, aniž bychom věděli proč. Vždycky jsem potřeboval vědět, co bude dál. Měl jsem rád plán, jistotu a věci pod kontrolou. Když se něco změnilo na poslední chvíli, dokázalo mě to rozhodit mnohem víc, než bych čekal. Dlouho jsem si myslel, že jsem prostě opatrný člověk. Během regresní terapie se mi ale objevil minulý život, díky kterému jsem začal tento pocit vnímat úplně jinak.

Dětství na venkově

Byl jsem malý chlapec a žil jsem s rodiči na venkově. Náš dům stál nedaleko lesa. Měli jsme velkou zahradu, několik zvířat a kolem domu spoustu prostoru, kde jsme si s bratrem hráli.

Tatínek pracoval se dřevem a často mě brával s sebou. Ukazoval mi, jak pracovat s nářadím, a říkal mi, že jednou budu stejně šikovný jako on. Maminka se starala o domácnost a večer jsme všichni sedávali u stolu.

První láska

Psal se rok 1921 a byl jsem už skoro dospělý. Často jsem pomáhal tatínkovi a začínal jsem přemýšlet, že jednou převezmu jeho práci. Měl jsem rád, když jsem věděl, co bude následovat.Věděl jsem, kdy vstanu, co budu dělat, kdy se vrátím domů.

Právě tehdy jsem poznal dívku, která byla úplně jiná než já. Byla spontánní, smála se téměř všemu. Chodili jsme k řece, jezdili na výlety a někdy jsme se jen tak vydali někam bez cíle.

Život, který jsem si přál

Vzali jsme se a měli jsme malý dům. Později se nám narodil syn. Ráno jsem pracoval, odpoledne jsem se vracel domů a večery jsme trávili společně. Syn si hrával na zahradě a já jsem si často říkal, že přesně takhle jsem si svůj život představoval.

Dny, kdy jsem přestal mít jistotu

Ve 34 letech přišla změna, kterou jsem nečekal. Situace kolem nás se začala měnit a najednou už nebylo samozřejmé, že zítřek bude stejný jako dnešek. Lidé kolem mě začali být nervózní. Někteří odcházeli, jiní se snažili připravit na to, co přijde.

Začal jsem mít strach. Ne o sebe. O svou rodinu. Každou noc jsem přemýšlel, co se může stát. Kontroloval jsem zásoby, plánoval další kroky a snažil se ochránit rodinu. Jenže čím více jsem se snažil všechno kontrolovat, tím větší strach jsem měl. 

Ani po letech jsem nedokázal pustit kontrolu

Ve 55 letech byl syn už dospělý a měl vlastní rodinu. Já jsem měl konečně více času. Přesto jsem stále potřeboval mít všechno naplánované. Když někdo přišel pozdě, znervózněl jsem. Když se něco změnilo na poslední chvíli, nedokázal jsem se uvolnit.

Když jsem pochopil, že nemůžu všechno ovlivnit

Na konci života jsem seděl před domem. Byl klidný večer. Syn seděl vedle mě a povídali jsme si. Najednou jsem cítil obrovský klid. Uvědomil jsem si, že jsem se snažil kontrolovat věci, které kontrolovat nemohu. Chtěl jsem ochránit svou rodinu. Ale život mi ukázal, že jistotu člověk nikdy mít nemůže úplnou. Přesto může být v bezpečí.

Co mi minulý život ukázal

Když jsem se z regresní terapii  vrátil do současnosti, začal jsem si všímat, jak moc se tento vzorec podobá tomu, co prožívám dnes. Potřebuji plán. Nemám rád nečekané změny. Když něco nemohu ovlivnit, cítím napětí. Pochopil jsem, že nemusím mít všechno pod kontrolou, abych byl v bezpečí. Nemusím znát všechny odpovědi. Někdy stačí důvěřovat tomu, že si poradím, až situace skutečně přijde.