Když se z dítěte stane dospělý, který se stará o všechny kromě sebe

Člověk, který v dětství nezažil dostatek pozornosti, přijetí nebo zájmu, se může v dospělosti naučit získávat blízkost tím, že neustále dává. Stará se o druhé, pomáhá, naslouchá a řeší jejich problémy. Všímá si potřeb ostatních často dříve než těch vlastních. Na první pohled působí silně a spolehlivě. Uvnitř ale může dlouhodobě pociťovat únavu, prázdnotu nebo zklamání z toho, že stejnou péči nedostává zpět.

Když se dítě naučí potlačovat vlastní potřeby

Pokud dítě opakovaně zažívá, že jeho emoce nejsou vnímány nebo jeho potřeby nejsou důležité, začne se přizpůsobovat prostředí. Pozornost obrací směrem k ostatním. Sleduje jejich nálady, snaží se nezpůsobovat problémy a učí se být užitečné. Postupně se může vytvořit přesvědčení, že přijetí a lásku si musí zasloužit tím, co pro druhé udělá.

Z dítěte, které se přizpůsobovalo, vyroste dospělý, který všechno zvládá

Takový člověk často přebírá zodpovědnost za druhé. Pomáhá, když nikdo jiný nepomáhá. Naslouchá, když ostatní potřebují mluvit. Řeší problémy, které ani nejsou jeho. Své vlastní potřeby odsouvá na později. Jenže ono „později“ často nepřichází.

Péče o druhé se může stát způsobem, jak hledat lásku

Člověk může dávat stále víc a zároveň doufat, že se mu jednou stejná péče vrátí. Proto bývá velmi bolestivé zjistit, že vztahy nejsou vyvážené. Největší touha totiž nemusí být skutečně v pomáhání druhým. Pod tím vším může být potřeba být konečně vnímaný, důležitý a opečovávaný stejně, jako člověk celý život opečovával ostatní.

Síla není v tom všechno vydržet

Skutečná změna může začít ve chvíli, kdy člověk začne vnímat i své vlastní potřeby. Nejen co potřebují ostatní, ale také co potřebuje on. Protože zdravé vztahy nejsou založené na neustálém dokazování vlastní hodnoty skrze péči o druhé. Láska nemusí být odměnou za to, kolik ze sebe rozdáš. 

Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉  Rezervovat termín