"… Nějak na mě vykukují samé nepříjemnosti, ale ze všech koutů. Se všemi, ale úplně se všemi, děti, příbuzný, šéfová, všechny rádoby kamarádky, jsem v nepohodě. A pořád stejný žánr. A tak nevím, co mi to má říct a co mám změnit. Jsem již několik měsíců uzavřená a nejde mi o ničem s nikým mluvit, a když už, tak se to zvrhne v osočování a ukazování prstem, kdo je vinný. Všechno je najednou špatně. Nic mě nebaví. A do toho těžké nemoci v rodině, kde se z toho sypeme…, pomáhám, jak mohu, ale nakonec já jsem ta špatná… A takhle je to se všemi kolem mě. Co to znamená? Co mám udělat, když mě to trápí, že mi všichni všechno vyčítají. Děkuji moc za to, že jsem vás mohla poznat. Nemám sílu a jsem celoživotně nervózní a nesoustředěná.😥 Andrea"
Prožíváte nyní důležité chvíle. Nacházíte se v bodě svého života, kdy si máte uvědomit, v jaké společnosti vystupujete, jakým způsobem, kde se nacházíte, máte možnost přijít na sílu mysli a mnohem více.
Ze zkušenosti bych vám buď poradil Regresní terapii, ne ovšem do minulých životů, ale do současnosti, a vše si projít postupně, napojit se na uvažování vašeho okolí a nakonec poznat opravdu sama sebe. Neboť vy jste se tu narodila, abyste žila svůj život. Jistě najdeme termín.
Pro vás je nyní také dokonalá Astrální akademie, neboť vše řeší a nastavuje na celý život, což doporučuji. Jste nyní v pozici, kdy byste mohla a snad i měla se lehce nadnést nad svůj život a zkoumat jej.
Pokud je toho nyní časově mnoho, pak místo hlubinné terapie zajisté usedněte do zcela svého prostoru, buďte na chvíli svá, mile sobecká, udělejte si čas jen pro sebe a konejte podle návodu Tří stupňů mysli - můžete okamžitě.
Ne však jen pár minut, ale půl hodinu i dvě hodiny denně. Vím, zní to časově velmi náročné - ale kdy jindy naleznete svou cestu, když právě tato chvíle po tom volá? Prožíváte stěžejní okamžiky svého života a měla byste vše uchopit dle svých vlastních nejlepších přesvědčení a sil. Darujte si svou cestu, pak můžete poctivě darovat svému okolí to, co opravdu můžete. Ne to, co by vás již přerůstalo, ale opravdu vás. Což nakonec je ta nejdokonalejší cesta.
Ať si nyní myslíte cokoliv - buďte svá - svá - neboť vy musíte žít svůj život. A následně obdarovat všechny ostatní, případně začít řešit. Okolní vjemy vás nesmí ovládnout, to naopak vy ovládněte je. Pojďte si najít čas jen pro sebe.
Lucie se po regresní terapii vyjádřila, že má za sebou zážitek, který je velmi emotivní, a život jí konečně dává smysl. Rozhodla se proto napsat svůj zážitek z minulého života i pro ostatní lidi. Má se jim stát inspirací, aby život vzali pevně do svých rukou.
Máme pro vás jednoduchý návod, který po vás požaduje pár minut denně. Je to váš čas - ne u čaje, televize, knihy... Buďte sami se sebou a svými myšlenkami. Takto strávený čas je tou nejlepší investicí kterou si můžete darovat. Již za pár dnů se vám otevřou možnosti, které běžnému člověku mohou unikat celý život.
Malý chlapec Cameron Macaulay, začal už ve dvou letech svým rodičů vyprávět o tom, jaký měl život na ostrově Barra. Jeho rodiče toto přehlíželi a brali to jako typické vymýšlení dítěte, které o tomto ostrově prostě jen někde slyšelo. Chlapcovo vyprávění začalo zacházet do děsivých detailů, protože dokázal popsat svůj dům, okolní pláže a dokonce i svého oblíbeného černobílého psa. Pamatoval si celou svou rodinu a věděl, že jeho otec, který se údajně jmenoval Shane Robertson, zemřel při autonehodě. A to byl teprve začátek.
S obrovským údivem jsem se na svou teprve sedmiletou dceru podívala a nezbývalo mi říct nic jiného než pouhé: „Ano, přesně tak to je.“, a opět jít...