Někdy nám vyprávíte vaše předešlé zkušenosti od terapeutů:
"Uz som absolvovala nejake sedenia s s inými terapeutmi a moje skusenosti odtial boli viac menej mizerne. Odkial čerpáte skúsenosti vy? Máte svoje vlastné zážitky alebo školenia vzdelanie? Z akych zdrojov čerpáte."
V MujTerapeut.cz jsme proto ryzí praktici. Tedy nečerpáme z knížek a studií, ale přímo ze zkušeností dnes již více jak 1000 terapií. Nikdo nechce ležet na terapeutickém lehátku a koukat do stropu, proto vás od prvního momentu bereme do hlubin vašeho vědomí, až hlouběji... hlouběji...
Zažiji hluboký stav?
Píšete: "Ja si regresnu terapiu predstavujem ako bud hypnózu alebo iny hlboko meditativny stav v ktorom jedinec sam bude vidiet svoje minule životy. Je moja úvaha správna? Alebo je to inak? Ani v jednej regresnej terapii som totiz nic nevidela nezažila. Dokonca v jednej mi sama terapeutka vsúvala čo ona za mna vidí pričom ja som nič s toho ani len nepociťovala..."
Terapie jako taková má mnoho úrovní a záleží na vás, jak hluboko si dovolíte zajít. Nicméně ani v té nejhlubší úrovni se nejedná o hypnózu. Vy stále máte nad sebou kontrolu, terapeut tuto kontrolu nad vámi nepřebírá a vy si tak můžete v bezpeční dovolit jít do velmi hlubokého stavu, který bychom připodobnili stavu těsně před usnutím. Avšak je na vás, jak dlouho v tomto stavu setrváte.
U nás se neděje, že by vám terapeut říkal, co vidí nebo vnímá on.
1) Nejprve vás provede stavem uvolnění, kde mluví terapeut a vy se dostáváte stále do hlubšího stavu.
2) Poté se vstupem do minulého života role vymění a terapeut pouze pokládá otázky a vy odpovídáte.
3) Celý průběh terapie terapeut zapisuje (data, místa, jména, pochopení) a vy si pak můžete v kronikách sama dohledat reálnost vašeho prožitku z regresní terapie.
"Sú jedinci ktorí sa jednoducho do tohto stavu nedokážu dostať? Ked už sa tam dostanem nieje to len výplod mojej fantázie. Myslim tym "môžem vidieť to čo moja myseľ vlastnou fantáziou vymyslí?" Ale tym pádom to nieje dôkaz o minulom živote ale len kreativita myslenia jedinca."
V praxi jsme vysledovali, že do regrese nedokážeme na prvním sezení dostat přibližně 2% klientů. Jsou to hlavně analytičtí lidé, jako jsou ředitelé firem a vysoko postavení manažeři, kteří můžou mít problém se uvolnit do hlubokého stavu a vnímání intuice. Nicméně tito lidé, pakliže získají důvěru a dělají cvičení, která si s terapeutem na místě dohodnou, tak se příště již do regrese snadno dostanou. S terapeutem odhalí příčinu problému uvolnění a zapracují na tom.
Tomuto všemu chceme ale co nejvíce předejít, proto vám po zakoupení terapie přijde do emailu návod, jak se na regresní terapii dopředu připravit. Jsou to praktická cvičení na pozorování a ovládnutí mysli.
- Pište nám na email jste@mujterapeut.cz kde vám odpovíme te z teorie, ale přímo z praxe. Tak, jak to je.
- Nejzajímavější otázky pro vás zodpovídáme v článku: https://mujterapeut.cz/blog/30-regresni-terapie-nejcastejsi-otazky-a-odpovedi
- Zároveň si můžete pročíst zkušenosti klientů na Google
- a jak o nás píší naši klienti na terapeutickém portálu Znamyterapeut.cz kde se dlouhodobě nalézáme na prvních místech z celého kraje.
Chtěl jsem dodržet předsevzetí, být velký mužem za každou cenu. Být podporou pro rodinu. Firmy expandovaly a potřebovaly nutně mou aktivní mysl. Potřebovaly vytvořit novou strategii a zároveň obstarat již zaběhnutý chod. Rodina měla stále složitější život, s nejbližšími přáteli jsme si již nedokázali pomoci, protože oni řešili to samé. Naopak další přátelé chodili a chtěli také pomoci.
Tři roky po pádu dvojčat v New Yorku, v roce 2004, se narodil chlapec jménem Cade. Už od útlého dětství měl děsivé noční můry. Nacházel se v nich ve vysoké budově a vždy přitom křičel, že padá. Chlapec také trpěl panickým strachem z letadel a vysokých budov. Rodiče byli šokováni, když jim, začal vyprávět podrobnosti o svém životě v New Yorku, kde pracoval ve vysoké budově s výhledem na Sochu svobody, a o tragédii, která tuto budovu postihla. Pátrání po jeho vzpomínkách vedlo k objevu spojení s oběťmi teroristických útoků z 11. září 2001.
Malý chlapec Cameron Macaulay, začal už ve dvou letech svým rodičů vyprávět o tom, jaký měl život na ostrově Barra. Jeho rodiče toto přehlíželi a brali to jako typické vymýšlení dítěte, které o tomto ostrově prostě jen někde slyšelo. Chlapcovo vyprávění začalo zacházet do děsivých detailů, protože dokázal popsat svůj dům, okolní pláže a dokonce i svého oblíbeného černobílého psa. Pamatoval si celou svou rodinu a věděl, že jeho otec, který se údajně jmenoval Shane Robertson, zemřel při autonehodě. A to byl teprve začátek.
Jakmile pochopíte, vše kolem vás se začne pomalu uklidňovat bez sebevětší fyzické námahy a vy začnete zase volně dýchat. Je to neuvěřitelně krásný pocit.