Uvolnění napětí v regresní terapii
Jakmile pochopíte, vše kolem vás se začne pomalu uklidňovat bez sebevětší fyzické námahy a vy začnete zase volně dýchat. Je to neuvěřitelně krásný pocit.
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let říkala rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova:
„Ahoj Leila.“
Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také povídala, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila.
Příběh Suzanne se dostal do povědomí místních lidí, a jednoho dne se objevila rodina, která měla zesnulou příbuznou jménem Hanan. Holčička měla být matkou několika dětí a zemřela při nehodě. Když se s rodinou setkali, malá Suzanne dokázala rozpoznat členy této rodiny a vyprávěla podrobnosti o jejich životech, které neměla odkud znát. Popsala detaily o svém minulém životě s neuvěřitelnou přesností. Znala jména, příběhy a osobní události z Hanan života. Během rozhovoru také zjistili, že telefonní číslo, které si holčička zapisovala, skutečně patřilo jejímu manželovi z minulého života. Rodina zesnulé Hanan byla překvapená a ohromená detaily, které Suzanne věděla.
Suzanne Ghanem v dospělosti
Jak Suzanne rostla, její vzpomínky na minulý život začaly blednout. Její příběh se však stal významným důkazem, že vzpomínky na minulý život existují.