Mám na vás jednu prosbu. Kdysi jsem byla tři dny na meditačním semináři. Všechny meditace jsem prospala. Zaplatila jsem si tedy tři dny spánku (i vsedě). Dnes již zvládám meditovat dopoledne, večer stále tak maximálně dvě minuty a jsem tuhá. Máte nějakou radu, jak se naučit neusínat? Předpokládám, že ve vašem terapeutickém lehátku neusnu, ale ráda bych na sobě zapracovala. Za případnou radu děkuji.
Tak, jak to popisuješ, se to nedá nazvat přímo usínáním, jedná se spíše o bez-vědomí. Máš velmi slabé vědomí, které se podřizuje fyzické sféře. Abychom si to dokázali lépe představit, tak použijeme metaforu fyzického těla. Tvé tělo může být také silné, či slabé. Někdo zvedne nad hlavu 100 kg, a jiní sotva unesou tašku s nákupem a jsou zadýchaní. :)
Stejně tak je to i s naším vědomím a meditacemi. Jakmile se uvolníme a máme vnímat pouze naše vědomí, tak pokud je slabounké, vydrží naši plnou pozornost jen pár vteřin a pak “se ztratí”. Respektive my ztratíme plný kontakt a nepamatujeme si, co se děje, přesto naše vědomí stále vnímá. Známe to u hodně vytížených lidí, kteří jsou pod neustálým tlakem.
Vezmeme je do terapie a oni “usnou”. V tu chvíli můžeš na ně volat, křičet, hulákat, můžou spustit sirény, ale oni se nevzbudí. Jakmile ale přivedeme jejich vědomí zpět k tělu, stačí jen mile pošeptat: “A nyní se Tome navrať zpět do těla, jsi zcela probuzen a plný síly.”, a daný člověk se hned probere s úsměvem na tváři.
Takže nejde o klasický spánek, je to ztráta kontaktu s naším vědomím. Řešením je posílit toto spojení, posílit své vědomí. Zrovna před týdnem se jedna klientka radovala, že tam, kde dříve v meditaci dle jejích slov “odpadla”, tak se tam již konečně dostala a ví, co tam je.
Jako kdybys dokázala teď otevřít jedny malé lehounké dveře s poznáním a tam se rozhlédla, následně chceš otevřít další místnost, ale ty dveře jsou již o něco těžší, ale také to dokážeš a pokocháš se novými výjevy a poznáním… ale ejhle.. další dveře a ty už jsou těžké kovové. Dokážeš je otevřít, nebo usneš vyčerpáním? V tomto oslabeném stavu vědomí bych ti skutečně nedoporučila jít na workshop, neboť bys jeho podstatnou část skutečně prospala. :)
Nejlepší bude, když si stáhneš audio meditaci, či si zamedituješ při relaxační hudbě, nebo se budeš jen dívat na jablko (jakkoli zklidnit svou mysl) a budeš si postupně posilovat své vědomí.
Takže nejdříve si nastavíš budík např. na 1 minutu a po 1 minutě skončíš meditaci. Další den si tuto dobu prodloužíš o 5 vteřin a další den opět a opět. Až se dostaneš na 10 minut a následně i půl hodiny. Jak ti zesílí vědomí, tak již budeš moci prodlužovat délku trvání meditace po půl minutě a bude to v pořádku.
Jen se musíš vyvarovat usnutí v meditaci. Jakmile pocítíš, že se již neovládáš a začínají snové fantazie, mysl si dělá, co chce, zastav meditaci a vrať se do plného vědomí. Takto si postupně své vědomí posílíš a zklidněná mysl nebude pro tebe automaticky znamenat spánek, ale nádherné stavy vyššího poznání.
Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
👉 Rezervovat termín
To však nejsou jediné informace, s nimiž od nás odcházíte. Pochopení a poučení, které si z regresní terapie přinášíte zpět do svého života, vás posouvá obrovskou rychlostí kupředu. Vše si uvědomujete ve svém nitru. Při odchodu jste zcela připraveni zlepšit svůj život díky poznání, které jste získali v hlubokém stavu mysli. Dnes přinášíme několik poznání od lidí, kteří se regresní terapie účastnili:
Život přináší události, které mají velký význam, ale často si jejich důležitost neuvědomujeme. Nějakou dobu předtím, než jsem objevil Astrální Akademii, jsem utrpěl zlomeninu kotníku a musel podstoupit operaci. Pár dní po zákroku jsem ležel na nemocničním lůžku, neschopný usnout. Byl jsem ve stavu mezi spánkem a bděním, když se mi před očima začal odvíjet živý filmový zážitek...
Shanti Devi z Indie na první pohled vypadala jako obyčejné děvče, ale její zvláštností bylo, že do svých tří let vůbec nemluvila. Dívka začala mluvit až ve svých čtyřech letech a často mluvila o svém minulém životě, manželovi a dětech. Tvrdila, že její současný domov není tím, ve kterém žila a že její rodiče rovněž nejsou skuteční. Zpočátku to její rodina ignorovala a mysleli si, že je to pouze hra, ale jednoho dne uvěřili...
Malý Chanai se narodil v Thajsku v roce 1967 s dvěma mateřskými znaménky. Jeho rodiče považovali tyto znaménka za běžné až do doby, kdy Chanai ve svých třech letech začal povídat o svém minulém životě. Vyprávěl o tom, že byl učitelem s jménem Bua Kai, který byl zastřelen na cestě do školy. Dokázal si vzpomenout i na jména svých rodičů, manželky a dvou dětí z minulého života. A to byl teprve začátek.