Mám na vás jednu prosbu. Kdysi jsem byla tři dny na meditačním semináři. Všechny meditace jsem prospala. Zaplatila jsem si tedy tři dny spánku (i vsedě). Dnes již zvládám meditovat dopoledne, večer stále tak maximálně dvě minuty a jsem tuhá. Máte nějakou radu, jak se naučit neusínat? Předpokládám, že ve vašem terapeutickém lehátku neusnu, ale ráda bych na sobě zapracovala. Za případnou radu děkuji.
Tak, jak to popisuješ, se to nedá nazvat přímo usínáním, jedná se spíše o bez-vědomí. Máš velmi slabé vědomí, které se podřizuje fyzické sféře. Abychom si to dokázali lépe představit, tak použijeme metaforu fyzického těla. Tvé tělo může být také silné, či slabé. Někdo zvedne nad hlavu 100 kg, a jiní sotva unesou tašku s nákupem a jsou zadýchaní. :)
Stejně tak je to i s naším vědomím a meditacemi. Jakmile se uvolníme a máme vnímat pouze naše vědomí, tak pokud je slabounké, vydrží naši plnou pozornost jen pár vteřin a pak “se ztratí”. Respektive my ztratíme plný kontakt a nepamatujeme si, co se děje, přesto naše vědomí stále vnímá. Známe to u hodně vytížených lidí, kteří jsou pod neustálým tlakem.
Vezmeme je do terapie a oni “usnou”. V tu chvíli můžeš na ně volat, křičet, hulákat, můžou spustit sirény, ale oni se nevzbudí. Jakmile ale přivedeme jejich vědomí zpět k tělu, stačí jen mile pošeptat: “A nyní se Tome navrať zpět do těla, jsi zcela probuzen a plný síly.”, a daný člověk se hned probere s úsměvem na tváři.
Takže nejde o klasický spánek, je to ztráta kontaktu s naším vědomím. Řešením je posílit toto spojení, posílit své vědomí. Zrovna před týdnem se jedna Vládkyně Síly (studentka Astrální akademie) radovala, že tam, kde dříve v meditaci dle jejích slov “odpadla”, tak se tam již konečně dostala a ví, co tam je. :-D
Jako kdybys dokázala teď otevřít jedny malé lehounké dveře s poznáním a tam se rozhlédla, následně chceš otevřít další místnost, ale ty dveře jsou již o něco těžší, ale také to dokážeš a pokocháš se novými výjevy a poznáním… ale ejhle.. další dveře a ty už jsou těžké kovové. Dokážeš je otevřít, nebo usneš vyčerpáním? V tomto oslabeném stavu vědomí bych ti skutečně nedoporučila jít na workshop, neboť bys jeho podstatnou část skutečně prospala. :)
Nejlepší bude, když si stáhneš audio meditaci, či si zamedituješ při relaxační hudbě, nebo se budeš jen dívat na jablko (jakkoli zklidnit svou mysl) a budeš si postupně posilovat své vědomí.
Takže nejdříve si nastavíš budík např. na 1 minutu a po 1 minutě skončíš meditaci. Další den si tuto dobu prodloužíš o 5 vteřin a další den opět a opět. Až se dostaneš na 10 minut a následně i půl hodiny. Jak ti zesílí vědomí, tak již budeš moci prodlužovat délku trvání meditace po půl minutě a bude to v pořádku.
Jen se musíš vyvarovat usnutí v meditaci. Jakmile pocítíš, že se již neovládáš a začínají snové fantazie, mysl si dělá, co chce, zastav meditaci a vrať se do plného vědomí. Takto si postupně své vědomí posílíš a zklidněná mysl nebude pro tebe automaticky znamenat spánek, ale nádherné stavy vyššího poznání.
NOVÉ A MODERNÍ
AUDIOMEDITACE
Astrální Akademie
Tvá cesta k úspěšnému
- materiálnímu životu - harmonickýám vztahům - hlubokým duchovním prožitkům
Chlapec Philip Harding jel na výlet s tetou Rosemary do Oxfordu v Anglii. Po příjezdu na místo začal Philip popisovat hodiny se zvláštními znaky na ciferníku a trval na tom, že je své tetě ukáže. Prováděl ji zadními a bočními uličkami až nakonec skutečně narazili na hodiny, které Philip popisoval. Chlapec také začal vyprávět, že kdysi žil v Oxfordu a jmenoval se Andrew. Také tvrdil, že byl svědkem vraždy a to byl teprve začátek...
Malá Suzanne Ghanem od svých dvou let tvrdila rodičům, že se nejmenuje Suzanne, ale Hanan. Děvčátko si často hrávalo na to, že někomu telefonuje, a vždy při tom říkala slova: „Ahoj Leila." Když jí byly čtyři roky, začala vyprávět o tom, že jedna z jejích dcer se jmenuje Leila a její manžel se jmenuje Farouk. Také vyprávěla, že její minulý život se odehrál v blízkém městě. Zvláštní bylo i to, že si Suzanne zvykla zapisovat na papír nějaké telefonní číslo a recitovala báseň, kterou se nikdy předtím neučila. A to byl teprve začátek.
Procházím dřevěným městečkem, mám na sobě divné věci, cesta je z kamenů. Vidím hrad. Lidi jdou kolem mě zahalení, nevidím obličeje. Cítím směs vzduchu a zvířat. Jdu víc do města a vidím dřevěné baráčky.
Minulý život už nezměníme, ale můžeme si prožít alternativní rozhodnutí a zjistit, jak by se náš život dále ubíral. Tím se naučíme rozhodovat a řídit se podle správných emocí či intuice, a tak jistěji kráčet životem.
