K čemu je v praktickém životě ovládání vlastní mysli a jak poznám, že jsem zvládl první dva kroky ze tří ve vašem návodu?
Takže jakmile k nám myšlenka přijde, tak ji odsunout dále a čekat v roli pozorovatele na další myšlenku. Toto je poměrně těžko uchopitelné, ale když se na to podíváme z pohledu praktického života, je to velmi účinné cvičení. Vezměme si příklad, kdy se chceme učit a myšlenky nám lítají do budoucnosti, minulosti a do říše fantazie.
V tu chvíli nám toto cvičení umožní myšlenku na budoucnost jednoduše odsunout a vrátit se zpět k učení, přijde další myšlenka – lehce odsuneme a dále se učíme. Je nám smutno po hádce s partnerem? Myšlenku odsuneme dál a věnujeme se aktivitě, kterou chceme. Nestáváme se tedy otroky nechtěné myšlenky, které se nedokážeme zbavit, ale zcela vědomě ji pošleme dál a vybereme si další prožitek.
K tomu, abychom nemuseli často odsouvat nevhodné myšlenky, nám poslouží druhý krok – tedy vědomé ovládnutí jedné myšlenky. Znamená to uzavřít se před okolními myšlenkami. Tedy budu se učit, vnímám pouze učení a ostatní myšlenky nemají šanci. Jsme uzavřeni ve své sféře s naší jednou myšlenkou a ostatní na nás můžou někde z dálky mávat a upoutávat naši pozornost, ale my se nedáme a dále se soustředíme.
Jakmile náhodou nevítaná myšlenka přijde, díky prvnímu kroku ji již dokážeme bravurně odsunout a vrátit se k naší aktivitě. Jak je vidět, tyto dva kroky navzájem spolupracují a jejich zvládnutí nám přinese komfortnější život. Náš život, naše realita je závislá pouze na našich myšlenkách. Tedy, když dokážeme odsunout nechtěné myšlenky a udržet si námi vybranou, budeme mít hned krásnější život.
Pustit veškeré myšlenky – toto lze využít v praktickém životě při zahlcení. Máte moc úkolů, mnoho lidí na vás mluví, vy nevíte, co dřív, a již víte, že se v myšlenkách topíte. Takto to dál nepůjde. Tedy usedneme, vše pustíme, jdeme do nicoty myšlenek a při návratu si postupně nabíráme pouze chtěné a v nejvhodnějším pořadí.
Je to takový restart zaseknutého počítače, v němž jsme měli otevřeno spoustu dokumentů. Po obnovení již nebudeme automaticky otvírat všechna původní okna, ale půjdeme postupně a systematicky. Tedy ve chvíli, kdy toto zvládáte v běžném životě, tak již máte reálné důkazy, že jste svou mysl ovládli.
Spolu můžeme jít ještě dále... na terapeutickém lehátku. Více na MujTerapeut.cz
Barbro už od útlého dětství trápily děsivé noční můry, které jí nedaly spát a po probuzení byla vždy velmi zmatená. Když se jako čtyřletá svěřila rodičům, že její pravé jméno je Anna Frank, tak si rodiče mysleli, že si vymýšlí. Postupně se přestala svěřovat svým rodičům se vzpomínkami protože jí nikdy nevěřili. Než jednoho dne všichni uvěřili...
Dlouhé roky jsem měla pocit, že musím být neustále v pohybu. Tvořit, přicházet s novými nápady a hledat další výzvy. Jakmile jsem zpomalila, cítila jsem zvláštní prázdnotu. Nechápala jsem proč. Odpověď jsem našla až během regresní terapie, která mě zavedla do života ženy jménem Alexandra ve Francii na konci 19. století...
Určitě víš, že sebeláska je klíčem k tomu, jak se každý den cítíš. Jenže žít sebelásku v praxi není vždy jednoduché. V cestě nám totiž často stojí různé mýty, kterým jsme uvěřili. Tady jsou tři nejčastější, které možná brzdí i tebe...
Malý chlapec Edward Austrian často trpěl bolestmi v krku a měl hrůzu z tmavého, mlhavého a sychravého počasí. Když byly Edwardovi čtyři roky, udělala se mu na krku cysta a musel být hospitalizován na chirurgii. Jakmile se po zákroku probudil začal chlapec označovat svou bolest v krku jako své „postřelení“. Jeho matka tomu nepřikládala žádný význam. Koneckonců, děti si často pletou slova. Ale pak se stalo něco zvláštního...