Některé ženy mají problém přijmout lásku, i když po ní celý život touží. Když jim někdo projeví skutečný zájem, péči a blízkost, místo očekávaného pocitu bezpečí se v nich může objevit nejistota. Začnou pochybovat, přemýšlet, zda je všechno skutečné, a hledat důvod, proč by o tuto lásku mohly přijít. Neznamená to ale, že jsou chladné nebo že neumějí milovat. Často je to právě naopak.
Žena, která má problém přijímat lásku, se už v dětství mohla naučit, že láska není něco, co přichází automaticky. Člověk si ji musí zasloužit. Naučila se, že je bezpečnější být tichá, hodná a bezproblémová. Nechtít příliš mnoho, neukazovat všechny své potřeby a nepřidělávat ostatním starosti.
Postupně se v ní vytvořil vzorec, podle kterého je potřeba pro lásku něco udělat. Být dost dobrá. Přizpůsobit se. Snažit se více. Tento vzorec si pak nese i do dospělých vztahů.
Právě proto pro ni nemusí být jednoduché přijmout lásku, když konečně přijde. Pokud je zvyklá, že blízkost znamená nejistotu nebo neustálou snahu, může ji překvapit vztah, ve kterém ji druhý člověk přijímá takovou, jaká je.
Místo úlevy se objeví otázka, zda je to skutečné. Začne přemýšlet, jak dlouho to vydrží. Jestli druhého člověka něco nepřestane bavit. Jestli neudělá chybu, kvůli které o všechno přijde. Protože někde hluboko uvnitř stále žije přesvědčení, že láska není jistá.
Pak začne vnímat každý detail. Jednu kratší zprávu. Změnu tónu hlasu. Den, kdy je partner unavenější nebo méně komunikativní. To, co by jiný člověk přešel bez většího přemýšlení, se pro ni může stát důvodem k pochybnostem.
Začne si pokládat otázky, jestli je všechno v pořádku. Jestli něco neudělala špatně. Jestli se druhý člověk nezačíná vzdalovat. Čím větší strach cítí, tím více se začne snažit. Ne proto, že by chtěla vztah pokazit. Ale proto, že se snaží zabránit tomu, aby o něj přišla.
Právě zde vzniká zvláštní paradox. Čím více se snaží vztah zachránit nebo udržet pod kontrolou, tím více ztrácí pocit bezpečí. Místo toho, aby prožívala to, co mezi nimi skutečně je, začne žít především ve svých obavách z toho, co by se mohlo stát.
Jenže právě tato neustálá snaha člověka vyčerpává a postupně ho vzdaluje od toho, po čem ve skutečnosti touží, tedy od blízkosti, klidu a pocitu, že může být ve vztahu sám sebou.
Řešením není snažit se ještě více. Je potřeba postupně pochopit, že láska nemusí bolet, aby byla opravdová. Nemusí být spojená s neustálým strachem, nejistotou nebo čekáním, kdy se něco pokazí. Bezpečný vztah může být klidný.
Právě tento klid může být pro člověka, který byl dlouho zvyklý na nejistotu, zpočátku nezvyklý. Neznamená to ale, že ve vztahu něco chybí. Někdy to znamená, že poprvé není potřeba o lásku bojovat.
Jedním z nejtěžších kroků je dovolit si uvěřit, že láska může existovat i bez neustálého dokazování. Můžeš být milovaná i tehdy, když nejsi dokonalá. Když máš špatný den. Když něco nezvládneš. Protože skutečná blízkost nezačíná ve chvíli, kdy se začneš snažit být někým, kým nejsi. Začíná ve chvíli, kdy si dovolíš být sama sebou.
Pokud se v těchto vztahových vzorcích poznáváš a chceš lépe pochopit jejich hlubší souvislosti, regresní terapie ti může nabídnout nový pohled na to, co prožíváš.
Chceš zjistit, co může regresní terapie ukázat právě tobě? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online.
Do regresní terapie jsem vstoupila se záměrem dostat se hlouběji k sobě a pochopit vlastní lpění na hmotných věcech. Netušila jsem však, jaký příběh se mi otevře a ani jak hluboko zasáhne mé srdce...
To však nejsou jediné informace, s nimiž od nás odcházíte. Pochopení a poučení, které si z regresní terapie přinášíte zpět do svého života, vás posouvá obrovskou rychlostí kupředu. Vše si uvědomujete ve svém nitru. Při odchodu jste zcela připraveni zlepšit svůj život díky poznání, které jste získali v hlubokém stavu mysli. Dnes přinášíme několik poznání od lidí, kteří se regresní terapie účastnili:
„Absolvoval jsem celkem dvanáct regresních terapií. Tyto mi ukázaly spoustu důležitých životních lekcí. Některé z těchto lekcí byly poměrně brutální, ale často o to poučnější. Jednou z právě takových pro mě byla lekce odpuštění, o kterou se s vámi chci na žádost Sidrise podělit.
O regresní terapii přemýšlíš už nějakou dobu. Zajímají tě příběhy ostatních, hledáš odpovědi na své otázky a cítíš, že by ti tato zkušenost mohla pomoci lépe porozumět sobě i svému životu. Přesto stále čekáš. Říkáš si, že se objednáš, až budeš mít větší jistotu. Až se přestaneš tolik bát. Až budeš vědět, co přesně tě čeká. Jenže někdy právě čekání na naprostou jistotu způsobuje, že svůj krok odkládáme stále dál. Nemusíš ale čekat, až strach úplně zmizí...