Malý chlapec Edward Austrian často trpěl bolestmi v krku a měl hrůzu z tmavého, mlhavého a sychravého počasí. Když byly Edwardovi čtyři roky, udělala se mu na krku cysta a musel být hospitalizován na chirurgii. Jakmile se po zákroku probudil, začal chlapec označovat svou bolest v krku jako své „postřelení“. Jeho matka tomu nepřikládala žádný význam. Koneckonců, děti si často pletou slova. Ale pak se stalo něco zvláštního.
Edward začal své matce vyprávět podrobné příběhy z první světové války. Byl prý osmnáctiletý voják James ve Francii, kterého během války střelili do krku a následně zemřel. Dokonce dokázal detailně popsat i svou smrt:
„Šli jsme blátem. Bylo vlhko. Byla zima. Moje puška byla těžká. Pamatuji si, jak jsem se díval na stromy a pak tam byla zkáza. Slyšel jsem výstřel zezadu. Prošel někým jiným, zasáhl mě přímo do zadní části krku a cítil jsem, jak se mi krk plní krví.“
Edward Austrian
Na celém příběhu je pozoruhodné, že jakmile se chlapec s těmito vzpomínkami svěřil a rozpomněl si na to, co bylo před jeho současným životem, cysta mu úplně zmizela. Edwardovi lékaři nikdy nezjistili, proč cysta zmizela.
Terapie s klientkou probíhala úžasně, postupovali jsme stále hlouběji a hlouběji, až do období, kdy se Katka nacházela v bříšku u své maminky. Zde můžete vnímat sami sebe ještě předtím, než jste se narodili, a prožíváme i emoce maminky.
„Absolvoval jsem celkem dvanáct regresních terapií. Tyto mi ukázaly spoustu důležitých životních lekcí. Některé z těchto lekcí byly poměrně brutální, ale často o to poučnější. Jednou z právě takových pro mě byla lekce odpuštění, o kterou se s vámi chci na žádost Sidrise podělit.
Nějak na mě vykukují samé nepříjemnosti, ale ze všech koutů. Se všemi, ale úplně se všemi, děti, příbuzný, šéfová, všechny rádoby kamarádky, jsem v nepohodě. A pořád stejný žánr. A tak nevím, co mi to má říct a co mám změnit. Jsem již několik měsíců uzavřená a nejde mi o ničem s nikým mluvit, a když už, tak se to zvrhne v osočování a ukazování prstem, kdo je vinný.
Dnes již zvládám meditovat dopoledne, večer stále tak maximálně dvě minuty a jsem tuhá. Máte nějakou radu, jak se naučit neusínat?