Malý chlapec Cameron Macaulay, začal už ve dvou letech svým rodičů vyprávět o tom, jaký měl život na ostrově Barra. Jeho rodiče toto přehlíželi a brali to jako typické vymýšlení dítěte, které o tomto ostrově prostě jen někde slyšelo. Chlapcovo vyprávění začalo zacházet do děsivých detailů, protože dokázal popsat svůj dům, okolní pláže a dokonce i svého oblíbeného černobílého psa. Pamatoval si celou svou rodinu a věděl, že jeho otec, který se údajně jmenoval Shane Robertson, zemřel při autonehodě.
Chlapec Cameron Macaulay
Jednoho dne se chlapcova máma Norma dozvěděla, že filmová společnost právě hledá lidi se vzpomínkami na předchozí život. Rozhodla se je oslovit a o pár týdnů se už společně vydali na ostrov Barra pátrat po chlapcově minulém životě.
Ostrov Barra
Když vystoupil Cameron z letadla začal mávat rukama.
"Vrátil jsem se! Jsem zpátky!"
jásal. V Barra na pláži vše bylo přesně tak, jak to chlapec mockrát popsal. Místní historik jim řekl, že Robertsonovi tu kdysi žili. Opatřil adresu a kontakt na současné majitele. Když vstoupili na pozemek domu, bylo vidět, že má Cameron opravdovou radost. Dům měl tři záchody a tajný vchod na zahradu, přesně jak vždy popisoval.
Po návštěvě ostrova Barra Cameron našel určitý klid. Jeho vzpomínky na minulý život se staly méně intenzivními a postupně se začal více soustředit na svůj současný život v Glasgow.
Terapie s klientkou probíhala úžasně, postupovali jsme stále hlouběji a hlouběji, až do období, kdy se Katka nacházela v bříšku u své maminky. Zde můžete vnímat sami sebe ještě předtím, než jste se narodili, a prožíváme i emoce maminky.
Byla jsem poprvé na regresní terapii a musím říct, že jsem zpočátku cítila trému. Tento zážitek mi otevřel oči a srdce k novým možnostem a hlubšímu porozumění sebe sama i druhých. Jsem vděčná, že jsem překonala svůj strach...
Jessicu už od dětství trápila bolest v levém koleni. Neustále opakovala své mamince Kim, že se jí s ním stalo něco hrozného. Kim si původně myslela, že si dcera zranila koleno na tělocviku, ale při pohledu na něj nenašla nic neobvyklého. Lékař potvrdil, že koleno je v pořádku. Holčička postupem času trpěla děsivými nočními můrami, které odhalovaly historickou bitvu z roku 1642 a vzpomínky na její minulý život.
“Jít na regresní terapii bylo správné rozhodnutí. Pár dní po terapii jsem se cítila zvláštně. Všechny mé pocity a myšlenky se začínaly měnit. Měla jsem pocit, jako bych se do této chvíle vůbec neznala...."