Malý chlapec Cameron Macaulay, začal už ve dvou letech svým rodičů vyprávět o tom, jaký měl život na ostrově Barra. Jeho rodiče toto přehlíželi a brali to jako typické vymýšlení dítěte, které o tomto ostrově prostě jen někde slyšelo. Chlapcovo vyprávění začalo zacházet do děsivých detailů, protože dokázal popsat svůj dům, okolní pláže a dokonce i svého oblíbeného černobílého psa. Pamatoval si celou svou rodinu a věděl, že jeho otec, který se údajně jmenoval Shane Robertson, zemřel při autonehodě.
Chlapec Cameron Macaulay
Jednoho dne se chlapcova máma Norma dozvěděla, že filmová společnost právě hledá lidi se vzpomínkami na předchozí život. Rozhodla se je oslovit a o pár týdnů se už společně vydali na ostrov Barra pátrat po chlapcově minulém životě.
Ostrov Barra
Když vystoupil Cameron z letadla začal mávat rukama.
"Vrátil jsem se! Jsem zpátky!"
jásal. V Barra na pláži vše bylo přesně tak, jak to chlapec mockrát popsal. Místní historik jim řekl, že Robertsonovi tu kdysi žili. Opatřil adresu a kontakt na současné majitele. Když vstoupili na pozemek domu, bylo vidět, že má Cameron opravdovou radost. Dům měl tři záchody a tajný vchod na zahradu, přesně jak vždy popisoval.
Po návštěvě ostrova Barra Cameron našel určitý klid. Jeho vzpomínky na minulý život se staly méně intenzivními a postupně se začal více soustředit na svůj současný život v Glasgow.
Chceš zažít regresní terapii na vlastní kůži? Domluv si setkání v Praze, Pezinku nebo online. 👉 Rezervovat termín
Lucie se po regresní terapii vyjádřila, že má za sebou zážitek, který je velmi emotivní, a život jí konečně dává smysl. Rozhodla se proto napsat svůj zážitek z minulého života i pro ostatní lidi. Má se jim stát inspirací, aby život vzali pevně do svých rukou.
Před první regresní terapií je naprosto přirozené cítit zvědavost, ale také určitou nejistotu. Každý vstupuje do nového zážitku s vlastními očekáváními, představami i obavami. Proto jsme připravili pro vás odpovědi na nejčastější otázky a pochybnosti, se kterými klienti před regresní terapií přicházejí.
Na regresní terapii jsem přišel s pocitem, že musím neustále něco dokazovat. Měl jsem potřebu být úspěšný, aby na mě byli ostatní pyšní. Jako bych svou hodnotu hledal v uznání druhých. Přesto jsem měl hluboko uvnitř zakořeněný pocit, že nejsem dost dobrý. Nedokázal jsem pochopit, odkud se ve mně toto přesvědčení bere...