“Prvních 14 dní po terapii jsem nebyla schopná o tom vůbec s nikým mluvit. Byl to pro mě velmi silný zážitek a potřebovala jsem všechno vstřebat. Naprosto chápu, že lidé po válce nebyli schopni o hrůzách, které prožili, třeba nikdy mluvit. Teď odpouštím sama sobě. Někde hluboko uvnitř jako bych cítila, že kvůli tomu, co se stalo, si nezasloužím klid a štěstí. Ale pracuji s tím, s každou novou situací, která přichází a vše mi připomíná. Ještě je jedno místo, kde cítím, že bych je v této souvislosti měla navštívit, ale ještě nenastal ten správný čas. Netuším, co to přinese, ale vím, že tam mám jet a že mi to přinese další pochopení. Určitě jsem se začala mít více ráda. Začala jsem více myslet na sebe, na to, co chci a potřebuji právě já. Udržuji se v pravdě a přítomnosti. Co jsem si hlavně z terapie odnesla, je pochopení toho, proč jsem pořád měla nevysvětlitelnou potřebu, aby děti poslouchaly na každé slovo. Myslím, že mě to hodně ovlivnilo a těžko se to popisuje slovy. Je to další nitka do pavučiny mého současného života. Ještě k Vám jednou přijdu. Cítím, že je ještě jeden život, který potřebuje na světlo. Ještě jednou děkuji za to, jakým jste mi byl průvodcem.”  

“Jít na regresní terapii bylo správné rozhodnutí. Pár dní po terapii jsem se cítila zvláštně. Všechny mé pocity a myšlenky se začínaly měnit. Měla jsem pocit, jako bych se do této chvíle vůbec neznala. Před regresní terapií jsem měla za všeho strach, hlavně jsem měla strach o finance. Pár dní po terapii jsem najednou cítila, že strach již není a nebojím se ani o finance. Ze začátku jsem nechápala, jak je to možné, až po nějaké době mi došlo, že jsem si osvojila vlastnost z minulého života. V minulém životě jsem byla člověk, který žil život naplno, necítil strach a nedělal si z ničeho těžkou hlavu. Přesně tyto vlastnosti si užívám od té chvíle i v tomto životě a je to fantastické.“