Řekni, co cítíš. Žij!

Neumíte vyjádřit, co cítíte? Bojíte se, že druhá strana na vaše slova zareaguje špatně, či vás odmítne? Raději souhlasíte, než abyste museli vysvětlovat svůj postoj?

Co v tu chvíli žijete za život? Schopnost vyjádřit, co cítíte, vám umožní žít. 

Okamžitě víte, v jaké situace se nacházíte, a nemusíte si hodiny, dny, týdny či roky ve své mysli dané situace znovu a znovu procházet a představovat si, jak by konkrétní situace dopadla, kdybyste řekli, co si myslíte. Je to velmi osvobozující pocit. 

Vy víte! Nedomníváte se, nepředstavujete si, vy to jednoduše již víte a můžete se v životě posunout dál. Máte další informace a můžete s nimi pracovat. Šetříte svůj čas, svůj život. 

Druhému zároveň dáváte obrovský dar - žít upřímný život.

Pakliže se nevyjádříte, tak váš protějšek necháváte v klamném obrazu. Může o vás mít zcela zkreslené představy. Vznikají nedorozumění z nevědomosti. Nebojte se říci, co cítíte. Takovéto krásné poučení jsme získali z následující regresní terapie.

První výjev z minulého života

27 let, 1830 př.n.l., Babylon

Na zemi je bílý mramor s černými fleky. Na nohách mám páskové boty, zachycené dva pásky. Něco jako dnešní sandále. Na sobě mám rozevlátý fialový závoj. Fouká tam vítr. Ruce jsou menší, udržované, mám na nich ornamenty. Šaty jsou přichycené k prstu. Vypadá to hezky. Cítím se šťastná. Líbím se sama sobě a sluší mi to. Kolem mě je něco jako zámek, obrazy.

Hezké, vzdušné prostředí a masivní nábytek. Místnost je poměrně dlouhá a široká. Zlatá a bílá barva. Šaty mají třásně s plíšky a vydávají krásný zvuk. Je tu hodně prostoru, kdybych se zatočila kolem dokola, tak vidím všechnu tu krásu. Šaty se hýbou ve větru, mám dlouhé husté černé vlasy a ve vlasech zlaté řetízky. Bydlím tady. V mé místnosti je velká postel, hodně záclon - nebesa, dva nebo tři schody k obrovské posteli a spoustu místa kolem.

Řekla bych, že místo oken je vidět ven. Nejsou tu okna, ale je vidět do zahrady. Je příjemně sluníčko a teplo. Jsem zde spokojená, nezávislá. Jsem zajištěná, nemusím pracovat, pouze si užívám. Mám klid a pohodu. Nejsem zde ani kvůli muži, rodiče byli bohatí. Maminka má černé krátké vlasy. Jsou rovně zastřižené k ramenům. Je štíhlá, podobně oblečená jako já. Myslím, že je mladá (37 let). Nebo tak aspoň vypadá. Tatínek je silnější, vousatý starší pán. Je mu 65 let. Je mocný, něco dokázal.

Je hodný na mě a rodinu. Ale ne, že by se o nás moc staral. Je hodný, zajistí, ale neprojevuje city vůči nám. Klasický muž, který nedokáže cítit emoce. Tatínek sedí na židli a vůbec se mi nelíbí. Táta vladaří a my s mamkou nic neděláme. Tatínek velí zdejší oblasti.  Jsem spíše samostatná a užívám si toho, že se mám dobře a jsem nezávislá. Maminka je spíše moje starší sestra. Je tam nepatrný věkový rozdíl. Necítím k ní lásku, spíše vděk. Je to tu průchozí ven, půlkulatá okna. Něco v arabském stylu. Je tu hodně sloupů a různá zdobení. Vícepatrová budova. Vlají zde záclony, je vidět do zahrady. Fouká tam vítr. Zahrada je zelená, krásně udržovaná, zastřižené stromky.

Životní příběh

7 let

Jsem doma u stolu, zřejmě musím poslouchat, protože mám respekt k tomu, co říkají. Co mám dělat a jak se chovat. Říká mi to mamka a nějaká starší žena. Učí mě, jak se mám správně chovat. Moc tomu nerozumím, jsem tvrdohlavá a je mi to jedno, co mi kdo říká. Stojím tam, jen abych si to vyslechla.

19 let

Jsem na trhu. Stojím na dlažbě a slámě. Mám skromnější boty, ale oblečení stále podobné. Nezapadám mezi ostatní. Ostatní mají šátky, pracují na trhu. Jsou nešťastní. Jsem tu s koněm. Šla jsem se podívat na zvířata a mezi lidi. Na zámku je málo lidí, tak jsem vyšla do ulic někam ven. Vyšla jsem sama. Cítím volnost, že můžu cokoli, ale ty lidi mě tam moc neberou. Asi vědí, kdo jsem, podívají se a nebaví se se mnou. Chtěla bych s někým navázat přátelství, seznámit se.

Získat kamaráda nebo kamarádku. Docházím častěji, cítím se zde lépe než doma v prázdném paláci. Žije to tady, je tu ruch. Cítím se tam bezpečně. Pro ostatní je to těžké, ale mě se tam líbí. Musí se snažit, tvrdě pracovat a já jak mám vše, tak jsem tam na výletě. Vidím spíše starší ženy. Chudě oblečené, roztrhané plátěné oblečení.

25 let

Pořád chodím kolem toho zámku za zahradníkem, do jízdárny, stájí. Pořád tam pozoruji, jak ostatní lidé žijí život. U obyčejnějších lidí se cítím lépe než v zámku. V zámku se ráda vyspím, ale přes den jsem raději s obyčejnými lidmi. Občas jim pomáhám. Nerada jen tak zahálím. Společnost mi je příjemná, lidé jsou milí a hodní. Asi se o mě i více starají, než vlastní rodiče.

Víc jim na mně záleží, mám k nim lepší vztah. Podkoní je starší pán 45 let a zamlouvá se mi víc než můj táta. Dělá něco s vědrem a vodou, stará se o koně a o zvířata. Je moc hodný a sympatičtější na vzhled. Nevypadá tak oplzle. Chodím sem často.

29 let

Pořád chodím na trh a do centra, do stájí. Oblíbila jsem si nějaké lidi. Co se týče mužů a kluků, tak se mi žádný nelíbí, protože jsou otrhaní, bosí, nemytí.

35 let

Jsem doma v paláci a řekla bych, že na mě tlačí, abych měla děti. Tlačí na mě táta. Nikdo se mi nelíbí, nikoho nechci. Já jsem spokojená, tak jak jsem žila. Ale po nátlaku jsem smutná, že se to musí změnit a nebude to tak jako doposud.

Táta už je hodně starý a chtějí, aby ten majetek někdo zdědil. Určitě jsem jedináček, takže vlastně veškerý majetek by nebyl komu dát. Já se o vládu nezajímám, nebaví mě to, nebyla jsem k tomu vedená. Já raději chodím mezi obyčejné lidi a moc si nějakých mužů nevšímám.

37 let

Jsem mezi lidmi a asi mi je zde někdo sympatický. Ale nevím, jak popsat k němu ten vztah. Zatím se mi jen líbí. Stojím na nějaké kamenité cestě. Na sobě mám stejnou obuv a možná je lehce zahnutá špička boty s bambulkou. Šaty nejsou rozevláté, jsou delší a více na tělo. Muž má hezký obličej a hezkou postavu a není určitě jako ostatní lidé. Není úplně chudý. Je stejně starý nebo o pár let mladší. Vypadá svěže. Zatím o něm moc nevím. Z dálky po něm pokukuji. Jsem venku a už se spolu bavíme.

Zřejmě jsme se předtím více poznali. Po strašně dlouhé době se mi někdo takto líbí. Myslím si, že i rodiče jsou spokojeni, že se mi konečně někdo zalíbil, že poprvé myslím, na takovéto věci. Muž je o pár centimetrů vyšší než já. Je od bohatších rodičů. Žádnou práci nemá, dělá to, co ho baví. Rád jezdí na koni a rád chodí na takové ty šlechtické dýchánky. Je takový kultivovanější a spořádanější. Já jsem více mezi lidi a běhat a on je takový klidnější. Více se hodí do té společenské třídy. Je vychovaný.

Je překvapený z toho, že ráda chodím mezi lidi a vyhledávám skromnost a že on je radši v té své třídě. Je z toho dost překvapený. Mně se určitě líbí a myslím si, že i já jemu, akorát nevíme, jak najít ten kompromis. Jsme krásný pár jako z pohádky.

38 let

Máme spolu už  vztah a ráda se na něj dívám. To, kam jsem ráda chodila, jsem úplně hodila za hlavu a trávím čas s ním a líbí se mi to.

39 let

Už nebydlím u rodičů, jsou spokojeni, nestýská se jim. Jsou rádi, že se mám dobře. Nestýkáme se spolu moc často. Bydlím u něj, ne v tak honosném sídle, ale útulném a také pěkném. Je to můj vzor a nic jiného mě tam nezajímá.

Jsem trochu smutná, že hodně pracuje a asi jsem se na něj upnula a mám takový pocit, že se se mnou už nebaví, ale myslím si, že jen hodně pracuje. Dělá v hospodářství po tátovi. Jezdí i na cesty.

On chce pomoc rodičům a taky musí převzít odpovědnost za svoji rodinu. Má mladšího bratra, ale on je ten, který se má postarat.

Mně je smutno a hledám, jestli v tom není něco jiného. Vůle rodičů je na prvním místě, musí se postarat. Začalo ho to i bavit, nějak ho to naplňuje. Našel se v tom. Jsem pro něj důležitá, ale teď věnuje veškerou pozornost práci a snaží se, aby to bylo ještě lepší než dříve. Já bych mu strašně chtěla pomoc, ale nevyznám se v tom a on si chce dokázat, že to zvládne sám.  

Pozn. terapeuta: Žena je zde smutná a nešťastná. V mysli si tyto pocity tolikrát přehrává, až začínají vznikat domněnky. 

43 let

Pořád jsem v novém domově. Je to hezké sídlo, ale není zde na odiv bohatství. Je to příjemné. Muž pořád něco zařizuje. I když bych mu nabídla, že nemusí nic dělat, protože jsem bohatší než on, nejspíš by to odmítl. Pořád tráví víc a víc času pracovními věcmi. Můj otec již nežije a matka se do ničeho neplete a žije si svůj život.

Dlouhé 4 roky se žena trápí. Zvládla najít řešení celé situace (muž může zůstat s ní, protože jsou dostatečně zaopatřeni), ale nikdy mu to nesdělila. Bála se odmítnutí. 

Muž se mýlí v tom, že jsem náročnější, než ve skutečnosti jsem. Kvůli tomu, že jsem z bohaté rodiny. Ale my jsme byli rodina jen na oko, byly tam peníze, ale ne láska. Chtěla jsem, aby mi nahradil veškeré zázemí, rodinu, blízkého člověka. Nikdy jsem mu to neřekla. Kdybych mu to řekla, tak by změnil názor, svůj pohled na tu věc.

Nechtěla jsem ho příliš omezovat, tak jsem se nijak neprojevovala. Asi jsem říkala, že je pryč a že se mi to nelíbí. Ale to pravé jádro jsem nikdy neřekla. Řekla bych mu, že mi nic dokazovat nemusí, že už pro mě nejlepší je. Bála jsem se toho, že mi poví, že to tak nechce. Bála jsem se odmítnutí. Nechtěla jsem, aby se se mnou kvůli tomu rozešel.

49 let

Už se cítím líp, protože muž je více doma a začíná si uvědomovat, že promrhal mládí, je mu to líto, že byl pořád na cestách. Jsme spolu v baráčku. Děti nemáme. V tomhle novém domě se mi líbí víc a je to pro mě domov. To, co jsem hledala po venku, jsem našla zde.

55 let

Bratr mého muže se chce všeho zmocnit. Můj muž to neřeší, uvědomil si, že jsou důležitější věci, než se hnát za majetkem. Řekla bych, že jsme po většinou spolu a v klidu si užíváme stáří. Mého muže mrzí, že mládí promarnil a teď by to rád doháněl, ale už to není ono. Už přeci jen nejsme hezcí a mladí. 

Alternativní realita

Můžeme si nyní prožít alternativní realitu, která se nikdy nestala. Nezměníme tím minulost, ale pomůže nám to odblokovat strach. Dozvíme se dopad našich činů, které jsme ze strachu neudělali.

"Co se stane, když svému muži ve svých 38 letech mile a něžně povíš: Ahoj. Víš, mně stačí velmi málo, nejsem náročná, i když jsem z bohaté rodiny. Jediné, co bych si přála, abys mě objal a byli bychom spolu. Nemusíš chodit do práce, máme dost peněz, které nám stačí ke spokojenosti. Více nepotřebuji. Miluji tě a scházíš mi, když tu nejsi. Pokud tě ale práce baví a naplňuje tě, je to v pořádku. Já tu na tebe počkám. Jen chci, abys věděl, že kvůli mně nemusíš pracovat. Já vím, že jsi schopný muž, který se zvládá o vše postarat."  "Spadne mu kámen ze srdce. Mám pocit, že snad má i slzy v očích. Zvedá mě do vzduchu a říká, že mě miluje. Je to nádherné."

Poučení k přítomné době

Nevyjadřuji moc vlastní názor, když mi někdo něco řekne, tak to beru, že to tak je a nesnažím se ho přesvědčovat. Domnívám se, že by pak ten dotyčný nebyl šťastný, že se mu snažím rozkazovat. Spoléhám na to, že na to přijde sám a bude to tak také cítit. Musím více vyjadřovat city a náklonnost. Říkat, jak danou situaci vidím. Nebát se toho, jelikož nemám co ztratit. To je cesta k lepšímu životu.      Chcete také prožít regresní terapii a žít tak kvalitnější život? Navštivte tuto stránku.